Dřevěná briketa není pouze „stlačené dřevo“. Lisováním vzniká palivo s výrazně odlišnou hustotou a strukturou, což se projeví při skladování, manipulaci i samotném topení. Po vložení do rozpáleného topeniště se navíc může její objem měnit a jednotlivé typy briket nemusí hořet stejným způsobem. Dřevěné brikety proto vyžadují trochu jiný přístup než klasická polena. Zásadní je zejména suché skladování, přiměřené dávkování a správně nastavený přívod vzduchu.

Proč brikety potřebují suché místo

Lisované dřevo má nízký obsah vody, což je jedním z důvodů jeho dobrých spalovacích vlastností. Pokud ale brikety během skladování navlhnou, mohou vodu absorbovat a jejich struktura se může začít měnit. Uvolnění nebo rozpad brikety při manipulaci potom není jen otázkou pohodlí. Vlhkost přímo ovlivňuje množství energie, které lze při spalování využít, protože část tepla se spotřebuje na ohřev a odpaření vody.

Skladovací prostor by proto měl být především suchý a chráněný před přímým kontaktem s vodou. U balených výrobků pomáhá také neporušený obal. Konkrétní brikety na trhu mohou mít obsah vody kolem 7 až 8,5 %, například tvrdé hranolové brikety z bukových pilin mají deklarováno nejvýše 8,5 %, zatímco měkké hranolové brikety uvádějí 7,68 %.

Co se stane po vložení do topeniště

Briketa se při zahřívání nejprve vysušuje a následně z ní začínají unikat těkavé látky. Poté dochází k hoření pevného uhlíkatého zbytku. U lisovaného paliva je důležitá také jeho hustota a tvar, protože ovlivňují, jak rychle se teplo dostává do vnitřní části brikety a jak snadno k ní proniká vzduch.

Některé brikety jsou proto konstruovány tak, aby se spalování zpomalilo nebo aby se vzduch dostal i do vnitřní části paliva. Například Pini Kay mají podélný otvor, který podle specifikace výrobku podporuje prohoření. U jednotlivých typů se zároveň liší tvar, rozměry i způsob lisování, takže není vhodné očekávat naprosto shodné chování všech lisovaných dřevních paliv.

Pixabay.com

Proč není dobré topeniště přeplnit

Vysoká hustota briket znamená, že do stejného prostoru lze umístit poměrně velké množství dřevní hmoty. To může být výhodné z hlediska manipulace, ale zároveň je potřeba počítat s tím, že briketa se při zahřívání může rozpínat nebo měnit svůj tvar. Příliš velká dávka proto nemusí znamenat delší a lepší vytápění. Může naopak ztížit správné proudění vzduchu a regulaci spalování.

Při přikládání je vhodné řídit se především návodem konkrétního kotle, kamen nebo krbu. Obecně je důležité nepřekračovat výrobcem stanovené množství paliva a sledovat, jak zařízení na daný typ briket reaguje. Dřevěné brikety se mohou lišit nejen rozměrem, ale také hustotou, druhem použitého dřeva a konstrukcí, takže stejná hmotnost nemusí v každém topidle vytvořit totožný průběh hoření.

Jak poznat správné spalování

Správně nastavené spalování se nepozná pouze podle toho, jak dlouho palivo vydrží. Důležitý je stabilní průběh hoření, dostatečný přísun vzduchu a využití energie obsažené v palivu. Při nedostatku vzduchu může docházet k nedokonalému spalování, zatímco příliš intenzivní přívod vzduchu může urychlit hoření a zvýšit tepelné ztráty odváděné spalinami.

Praktickou informaci poskytuje také množství popela po spalování. U některých dřevěných briket se deklarovaný obsah popela pohybuje velmi nízko, například u měkkých hranolových briket z borovicových pilin je uvedeno 0,37 %, u tvrdých hranolových briket z bukových pilin 0,5 %. Samotné množství popela ale není jediným ukazatelem kvality, protože výsledné využití paliva závisí také na jeho vlhkosti, výhřevnosti, konstrukci topidla a způsobu spalování.

Při používání dřevěných briket je proto nejlepší vycházet z parametrů konkrétního výrobku a doporučení výrobce topidla. Suché palivo, přiměřená dávka a správně regulovaný přívod vzduchu mají na výsledek větší vliv než samotný název nebo tvar brikety. Lisované dřevo může být praktickým palivem pro krby, kamna a kotle s ručním přikládáním, ale jeho vlastnosti je potřeba přizpůsobit způsobu, jakým konkrétní zařízení pracuje.